Pokud existuje něco jako „profesní Vánoce“, pak je to pro moje nutriční já největší světová konference výživy a dietetiky. Čtěte: Food and Nutrition Conference & Expo 2024, tento rok konané v Minneapolis v Minnesotě. Té mi bylo letos ctí účastnit se už potřetí, po ročníku 2022 v Orlandu a 2023 v Denveru.
Je mi na ní totiž ctí reprezentovat nejenom svou fakultu, ale také Českou republiku pod záštitou Academy of Nutrition and Dietetics, které jsem hrdou členkou. Letošní ročník pro mě byl ale extra speciální. Kromě toho, že je úplně tím posledním, na který jsem letěla jako nutriční pod hlavičkou své fakulty, je také prvním, kdy byl v programu oficiálně zahrnut „eating disorders & disordered eating track“.
🫴🏻 #funfact, než se pustíme do seriózní části – Po několika letech jsem si na základě několika dotazů teprve letos úsměvně uvědomila, že spousta lidí vlastně neví, jaký je rozdíl mezi slovem „výživa“ a „dietetika“:
Je to už týden, co jsem se po výživných dnech v Minnesotě vrátila zpět na Floridu (ano, přesně v období šíleného hurikánu, který jste asi sledovali ve zprávách🥲). Celou dobu ale stále vstřebávám, co všechno jsem tam zažila. A dnes vám to nejvýživnější shrnutí přináším.
Letošní ročník byl extrémně intenzivní. V nejlepším slova smyslu. Výživný, jak má být. A já se narovinu přiznám, že jsem se 99 % času dojímala nad tím, jak moc se nutriční terapie, klinická výživa a dietetika jako obor na mezinárodní scéně každým rokem posouvají kupředu.
Byla to konference, jejíž dopad na sebe jako na nutriční vnímám ze všech ročníku vůbec nejsilněji. Ono totiž, strávit čtyři dny po boku největších světových špiček oboru, metodik, výzkumů a know-how, to je sen sám o sobě. Veškerý čas jsem ale letos na konferenci věnovala „svým“ tématům: poruchy příjmu potravy, psychologie výživy a sportovní výživa.
Střípky ze všech konferenčních dnů a nejlepších sessions jsem vám poctivě sbírala do highlightu na svém Instagramu.
Uff. Shrnout jen pár bodů se zdá být těžší, než jsem předpokládala. Ale pojďme na to:
Vybrat jen jednu jedinou je něco jako Sophiina volba v mé verzi. Už jsem se několikrát přesvědčila o tom, že od jisté úrovně znalostí se účastníte mezinárodních konferencí s tím, že vysokou laťku očekáváte, ale že je tam vždycky „ta jedna“ session, která předčí i tu nejvyšší z nich. Úsměvně mnohdy není o závratných novinkách jako spíše o mikrodetailu, který jako kdyby změnil celý svět.
To pro mě byla session „Unveiling a Biopsychiatric Approach to Anorexia Nervosa: Integrating Nutrition and Psychology„. Dlouhodobě si stojím za tím, že výživa a psychologie musí jít ruku v ruce. Tato session byla živoucím potvrzením této filozofie, ale ve zcela novém světle. Byly nám představeny metodiky, které se opírají o důkazy a zároveň integrují hluboký biopsychologický přístup.
Minneapolis jako město? No, řekněme, že to byla… zajímavá zkušenost. Letos jsem sice skoro vůbec neměla čas objevovat místo konání za hranicemi konferenčního programu, ale i těch pár útržků, které jsem během krátkých pauz ráno a večer po konferenci stihla nasbírat, mi stačilo k tomu, abych pochopila, že je „midwest USA“ opravdu úplně jiný vesmír. A abych si to mohla ověřit na vlastní kůži, troufla jsem si na večerní procházku (sama, blondýna, v cizím městě). No, řekněme, že to byl zážitek, který mi rychle připomněl, proč jsou někdy opatrnost a zdravý rozum klíčové…Zato návrat na Floridu dosáhl ještě vyšších výzev. Florida se právě nacházela pod náporem tropických bouřek, čekajících na příchod hurikánu Milton. Můj letový itinerář se stal spíše hádankou, kterou jsem musela řešit za pochodu – třikrát jsem měnila let. A když už jsem si myslela, že mě nemůže nic překvapit, poslední let mi ukázal turbulence, jaké jsem dosud nezažila. Ale konec dobrý, všechno dobré. O realitě hurikánů na Floridě jsem ještě minulý týden dávala otevřené osobní vyjádření do magazínu LP Life. A jak dnes už úsměvně říkám, za tím, co mi Minneapolis dalo, bych letěla bez jediné myšlenky okamžitě v jakýchkoliv podmínkách znovu.
Na každé konferenci, kterou vnímám jako splněný kariérní sen (s FNCE v čele) jsem plná emocí. Je to totiž nejen spousta informací, ale právě také spousta vjemů a emocí. A to, co jsem si letos připomněla a dost možná vůbec poprvé přesunula ze slov do reality, bylo motto „integruj, zpracovávej, reguluj“.
Všechny informace, které nasávám, nejsou totiž ani zdaleka jen o samotných datech a vědeckých poznatcích. Každý nový poznatek musí být integrován do mého vlastního profesního i osobního kontextu. Po každé konferenci, spolupráci nebo intervenci si musím vytvořit prostor na to, abych si srovnala myšlenky. A nakonec, zachovat si v tom všem hlavně vnitřní rovnováhu a najít si čas na odpočinek a reflektování.
Slíbila jsem (si) tohle při několika milnících v minulosti a chci slíbit znovu: slibuji, že i na své profesní cestě udělám své maximum pro to, abych nic z toho nenechala jen pod pokličkou, ale abych to naopak posouvala na správná místa. Ven do světa, k vám, ke kolegům a do reality🪄.