Pokud mě sledujete delší dobu, pravděpodobně z mých sítí víte, že letošní prosinec je pro mě milníkem, kdy po několika letech uzavírám své RDN studium na fakultě floridské univerzity Miami.
Stejně tak pravděpodobně víte, že život a studium v USA tvoří nedílnou součást mé identity, osobní i profesní. Všechno, na čem zakládám svou práci – od celistvého přístupu k výživě až po individuální přístup ke klientům – čerpá právě z bohatých akademických zkušeností ze zahraničí.
Při nedávném rozhovoru mi úsměvně došlo, že o mně málokdo ví, že jsem v USA neabsolvovala jen své vysokoškolské vzdělání, ale spolu s osmiletým gymplem v ČR (zdravím do Liberce!) už i to středoškolské. Mimo českou maturitu mám totiž i honors high school diploma z Kalifornie, který miotevřel dveře na první univerzitu🤭.
Jak se blíží celé „akademické já“ do finále, pojďte se společně se mnou ohlédnout, jak mě studium nutriční terapie, klinické výživy a dietetiky v USA formovalo nejen jako výživáře, ale také jako člověka.
Úplně na konci newsletteru najdete také rady pro mé mladší já (nebo pro kohokoliv, kdo by se chtěl vydat na podobnou cestu).
I přes velmi vysoká očekávání jsem věděla, že na všechno se prostě nedá připravit. Život na druhé straně světa, zvlášť když máte v Evropě vybudovanou kariéru a musíte „duplikovat“ svůj život, je zkrátka nepřenositelná zkušenost.
Výživa pro mě není a nikdy nebyla “jen” obor. Byla pro mě mnohem víc. Zavázala jsem se totiž v (milovaném) oboru výživy čerpat jen a pouze to nejlepší od těch nejlepších. Koneckonců i odtud jeden z hlavních motivů tetování na mém levém předloktí.
Hodně výživy, haha 🤭. Ne, ale teď vážně…
Dlouhé roky plnohodnotného nutričního, klinického i výzkumného coru. UMASS Boston mi dal ten nejsolidnější core. FIU je žebříčkově přední výzkumná univerzitní instituce, proto byla moje zkušenost opravdu „first-hand“. A taky kvanta praxí, stáží a absolvovaných stovek hodin v laboratoři i klinickém prostředí. Za ty dlouhé roky byl můj:
Dalo mi také obrovské příležitosti a jen díky němu jsem dnes profesně tam, kde jsem. Přístup k nejprogresivnějším metodikám, neuvěřitelný networking, neodmyslitelné zkušenosti nebo třeba fakt, že mi bylo ctí stát na řadě největších mezinárodních konferencí oboru, vč. FNCE (2022 Orlando, 2023 Denver, 2024 Minneapolis) nebo ICED (2024 New York City).
Academia fun (not so fun🌝) fact: Jsem šprt, extrémní. A jakkoliv moc dávám mladším generacím rady o tom, že je akademická validace destruktivní, sama jsem z ní dlouho žila. Díky ní ale letos uzavírám své studium suma cum lauda (with highest honors) a během studia jsem byla přijatá do The National Society of Leadership and Success (NSLS) a The National Society of Collegiate Scholars (NSCS), stejně jako fellowship status v Association of Graduate Students in Dietetics (AGSDN).
Pokud chcete více nahlédnout do mého akademického světa, přečtěte si třeba také rozhovory pro americký press vShoutout Miami, Bold Journey, VoyageMIA, ve kterých své zkušenosti sdílím.
Moje finální akademické povinnosti zahrnují:
Teď vás nepřekvapím, ale… mějte silné PROČ. Silnější, než jste vy sami. Je to cesta dlouhá, náročná a vyzývavá. I s tou sebevětší motivací to budete chtít vzdát přesně tak přibližně 52452x. Ehm.
Pamatujte na to, že: Závazky nejsou děsivé, děsivé je plýtvat roky svého života.
🫴🏻 Rozmohl se nám tu takový nešvar. Obzvlášť v mladších generacích. Máme tendenci bát se dlouhodobých závazků, protože nás tíží myšlenka na ztrátu svobody. To, co je opravdu děsivé, je ale promarnit roky, aniž bychom se plně věnovali něčemu, co nás posouvá dopředu.
Nezapomínejte na to, že udělat správné rozhodnutí někdy znamená udělat nejtěžší rozhodnutí. Tak bych asi ve zkratce popsala tu těžkou část posledních let. V akademické, kariérní i osobní sféře života. A že ta poslední jmenovaná sféra bolela vůbec nejvíc. Potoky slz a bezesné noci s myšlenkami nad ní strávenými bych nespočítala.
Moje akademická cesta sice oficiálně končí, ale můj příběh pokračuje. Ten s láskou k výživě jako vědnímu oboru dvojnásob, ale o tom až příště.
A jsem vděčná, že jste u toho se mnou.