…jak souvisí výživa, psychika a sportovní výkon? V tomto článku vám přiblížím svůj systematický přehled o poruchách příjmu potravy a jejich vlivu na zdraví i výkon.
Tento článek bude extra nutriční. A extra srdeční. Obsahuje totiž exkurzi do témat, nad kterými jsem strávila poslední roky svého života. Doslova.Tahle slova píšu z Miami, kde aktuálně trávím své poslední týdny na akademické půdě před uzavřením svého RDN studia na fakultě floridské univerzity. (Aaa, jakože fakt už?!👩🏼⚕)
To znamená jediné: pokud zrovna netrávím dny v taláru, nejsem na konzultaci se svými klienty nebo se někde mezi tím neučím spontánně žít v New Yorku, trávím ho nad posledním střípkem, který mi mimo brzkou RDN boarding exam zbývá. Totiž nad vlastním finálním systematickým přehledem výzkumů (aka systematic review).
A přesně do něj vás teď nechám přednostně nahlédnout.Jste ready? Bude výživný. A na konci vám prozradím čerstvou novinku.
Otázka, kterou jsem dříve dostávala často. A upřímně jsem ji místy nechápala. V mé hlavě bylo totiž nad slunce jasné, proč spojuji zrovna tyhle dva obory. Než jsem si uvědomila, že rovnice, kterou mezi nimi přirozeně vnímám, možná nemusí být evidentní každému.
#tbt: Psal se rok 2020, kdy jsem si při imatrikulaci na FIU zařizovala výjimku, abych mohla místo jedné specializace volit rovnou dvě. Není to úplně standardní. Make it academia blonde, to já si jen ráda komplikuju život většími výzvami. A téhle výzvy jsem nelitovala jediného dne🥹. Kromě toho, že jsou oba obory opomíjené, často nepochopené, plné mýtů a v praxi podceňované, mělo tohle spojení mnohem zásadnější důvod.
Proč tedy hoří mé nutriční srdce právě pro tyto obory?
A jak jdou tyhle sféry dohromady? Extrémně. Bohužel. Už dávno víme, že je u sportovců 3x vyšší riziko rozvoje poruch příjmu potravy než u „běžné“ populace. Statisticky vzato se nešetrné formy manipulace s jídlem se objevují u 62 % sportovkyň a 33 % sportovců. Nemluvě o RED-S syndromu, ženské atletické triádě, ztrátě menstruace, vlivu stravování na výkon a rizik nedostatečného energetického příjmu.
Moje téma pro tuhle komplexní research práci zní “The Link Between Low Energy Availability and the Progression from Disordered Eating to Clinically Diagnosed Eating Disorders”.
Pojďme si ji rozebrat:
A co tedy v téhle research práci konkrétně zkoumám já? Ačkoliv je výzkum v oblasti LEA a poruch příjmu potravy již značně rozsáhlý, PŘESNÁ linka mezi nízkou dostupností energie a progresí z narušených stravovacích vzorců k poruchám příjmu potravy je překvapivě málo zkoumaná. A přesně na to se v ní, a potažmo v praxi (čítající desítky vlastních case studies), zaměřuji.
Kdybych mohla ze všech závěrů odložit jedinou věc, bude to toto: role energetické dostupnosti jako protektivního faktoru. Totiž, dostatečná EA, pokud je identifikována a řešena včas, může přerušit most mezi fyzickou deprivací a psychologickými změnami, které přispívají rozvoji poruch příjmu potravy.
Tady je top 3 klíčových bodů, které bych chtěla zapečetit celému světu:
Hned zkraje roku, po svém návratu do ČR, mám tu čest o těchto tématech mluvit na dvou konferencích, ve kterých jako keynote speaker odhalím to nejprogresivnější.
Obě z nich proběhnou na Lékařské fakultě MUNI v Brně a na obou z nich se hlavně můžeme osobně setkat:
🫴🏻 PS: Milí sportovci, nesportovci, zkrátka kdokoliv – udělejte z nutriční intervence SAMOZŘEJMOST. Ne poslední krok, ne “s jídlem mi poradí trenér”, ne trápení se nad věcmi, které mohou být nejenomže rychle vyřešené, ale hlavně otočené ve vaši výhodu. Mluvím nejenom za sebe, ale též za všechny své kolegyně, když řeknu, že jako nutriční milujeme nejen vás a vaše výsledky, ale hlavně vaše zdraví – nebojte se ho prosím řešit v první linii.
Chcete vědět, jak „chutná“ vyřešená výživa?
Dám vám na ni recept. Jednou provždy.