Markétin report z mezinárodní konference ICED v New Yorku

V březnu se Markét zúčastnila klíčové mezinárodní konference ICED (International Conference on Eating Disorders) v New Yorku. Určitě víte, že poruchy příjmu potravy jsou pro Markétu stěžejním, důležitým a srdcovým tématem. A to ani zdaleka nejen v rámci její  akademické specializace, kterou v oboru klinické výživy letos na floridské fakultě uzavírá… Proto vás nepřekvapí, že právě na téhle konferenci (hlavní vědecké konferenci Academy for Eating Disorders, které je Markét od roku 2023 hrdou členkou) nemohla chybět.

Prozradíme vám, že Markét ve své členské kartě AED i přes status své americké fakulty vždy uvádí Českou republiku. Je totiž jejím přáním informace z USA přinášet tam, kde jsou nejvíce potřeba – domů. Za ČR se této konference účastnila také paní profesorka Hana Papežová, přední česká psychiatrička z 1. Lékařské fakulty UK, která je k dnešnímu dni jedinou českou držitelkou statusu FAED (Fellow of Academy for Eating Disorders). To, jakou otázku s Markét symbolicky k České republice řešily po konferenci, Markét prozradila tady. 

Zeptaly jsme se Markét, s jakými pocity z konference odlétala, co si z přednášek odnáší a co by si o poruchách příjmu potravy vzkázala všem (nejen) z oboru.

Markét, v čem byla tato konference v NYC jiná než ostatní, které máš již za sebou?

Ze všech mezinárodních konferencí, jakých jsem byla tyto roky na americké půdě součástí, pro mě byla ICED tou vůbec nejzásadnější. Vnímám ji jako zásadní milník na celé své cestě a jako splněný sen toho nejdůležitějšího závazku vůči oboru, do kterého jsem vstoupila – dělat vždy své absolutní maximum pro to, abych se nepřestávala vyvíjet v nejlepší nutriční, které budu schopná. 

ICED je klinická vědecká konference propojující přední světové odborníky oblasti poruch příjmu potravy. Propojuje oblast medicíny, psychoterapie, psychiatrie a nutriční terapie, není tedy „jen“ čistě nutričně zaměřená. Skládá se z klinického tréninku a konferenční části, dohromady čtyři dny. Je každoroční klíčovou akcí asociace Academy for Eating Disorders, jejíž řádným členem jsem se v roce 2023 skrze svou aplikovanou akademickou specializaci stala. 

Pokud je místo, o kterém se dá říci, že kumuluje ty nejprogresivnější poznatky a výzkumu v oboru, pak je to právě ICED. Kdo mě zná, ať už osobně nebo v oboru výživy, ví, že je pro mě oblast poruch příjmu potravy mnohem víc než „jen“ oborem. Bylo mi nepopsatelnou ctí, že jsem mohla být součástí klinického výcviku po boku profesionálů, které jsem dříve (a dodnes) obdivovala, jejichž výzkumy jsem dříve citovala ve vlastních univerzitních pracích a kteří pro mě představují pomyslný piedestal nejvyšší úrovně celého oboru. 

Tato konference v NYC mi tedy nejen poskytla příležitost osobně se setkat s předními odborníky v mé oblasti a rozšířit mé profesní kontakty, ale také mi dala jasný pocit, že jsem součástí většího celku, který se zavázal k významnému poslání: měnit a přepisovat osnovy. K lepšímu.

S jakými tématy ses na konferenci setkala a odnesla sis nějaké myšlenky, které tě opravdu hluboce oslovily?

Kde vůbec začít? Dá se vůbec vložit do slov to, jak moc ve vás „jen“ čtyři dny života mohou prohloubit lásku k oboru, o kterém jste si mysleli, že už víc milovat nelze?

Upřímně jsem ji prožívala každou jednou buňkou svého já od první do poslední vteřiny. Měla pro mě zásadní osobní přesah. Už od minulého roku jsem pohledem na program věděla, že pro mě bude životním zážitkem, ale to jsem ani zdaleka netušila, jaká bude realita. Po celou dobu jsem byla v nejlepším slova smyslu místy až dojatá excelencí a dedikací všech, kdo jí byli součástí. 

Dala mi nekonečné množství energie do toho, že TO MÁ SMYSL — mluvit, otevírat, destigmatizovat a měnit. Přesto, že jsou to oblasti, které mám v akademickém světě „na talíři“ denně, jsem měla polovinu konference husí kůži a rozmazanou řasenku (ano, i tu voděodolnou). Ne protože by byla témata „těžká“, ale protože citlivost a progresivita poznatků, které za nimi stály, předčily má očekávání. Myšlenky, které mě oslovily nejvíce, se týkají metodik a intervencí, včetně správné a včasné prevence. Cítím, že toto jsou věci, které se nedají zprostředkovat jinak než tak, aby se aplikovaly.

Co by sis přála vzkázat všem (z oboru i mimo obor) o poruchách příjmu potravy?

Přála bych si sem zapečetit s ještě větší důležitostí než kdy dříve klíčové zásady, které by měl vědět každý, nejen v nutričním světě. Pokud totiž nezačneme od toho, co vnímáme v celé společnosti, ani nejrigidnější klinické vzdělání profesionálů nic nezmění. Bohužel.

• Poruchy příjmu potravy nejsou volba.
• Poruchy příjmu potravy nemají “vzhled”.
• Prevence a brzká intervence jsou základ.
• Poruchy příjmu potravy jsou řešitelné.
• Plné a 100% vyléčení je možné. 

…nic z těchto tvrzení, pro širokou veřejnost občasně místy stále nepochopených, totiž není ani zdaleka jen můj názor. Je to „názor“ vědy, respektive jsou to fakta. A je důležité je opakovat. 

Jaká session tě na ICED zaujala nejvíce a proč?

Je pro mě doslova nemožné vybrat pouze jednu, ale na pocitovou trojici jsem si sama pro sebe zařadila tyto:

• Sharing the Wisdom: Identifying Obstacles and Navigating Challenges in Providing Effective Nutrition (můj absolutní favorit všech sessions, velká panelová diskuze, které předsedala Dr. Marcia Herrin, kterou na poli nutriční terapie v oboru poruch příjmu potravy už dlouhé roky vnímám jako přední figuru).
• Type 2 Diabetes and Eating Disorders (nové metodiky pro řešení složitých výzev při léčbě současného výskytu těchto dvou onemocnění, které často zahrnují protichůdné léčebné přístupy a vyžadují silně multidisciplinární přístup).
• Ethical and Legal Issues in the Treatment of Eating Disorders (dechberoucí plenární diskuze o citlivé rovnováze mezi autonomií pacienta a povinností léčebného týmu poskytovat péči v nejlepším zájmu pacienta, zejména v život ohrožujících situacích). 

Jak sis užila New York jako takový? 

Konference se konala přímo na Times Square, v doslovném srdci Manhattanu. Lokace proto byla doslova a do písmene snová a já jsem si taky jako ve snu od příletu do odletu připadala.

Upřímně řečeno, na NYC jako takový jsem neměla kromě pár večerních chvilek a krátkého mimokonferenčního setkání na oběd vůbec žádný prostor, protože jsem opravdu 100% času dedikovala jen konferenci, která byla každý den od rána do večera. Nicméně, už jen Manhattan, po kterém jsem se těch pár dní jako „správná Newyorčanka“ (haha🙂) pohybovala, dýchaly samy za sebe. Ráno jsem se v hotelu budila do krásného výhledu na Times Square, první den doslova celá dojatá nad tou scenerií.