3 nejčastější mýty ve výživě: Jak to s nimi skutečně je?

Určitě jste taky četli nebo slyšeli nejrůznější „rady“ ohledně stravování. Co třeba, že po 17. hodině už byste neměli nic jíst, nebo že tuky jsou zlo a z jídelníčku byste je měli nejlépe vymazat? A kdo z nás se alespoň jednou neztratil v kalorických tabulkách nebo počítání svého BMI…

Mýtů ve výživě je jak máku. Každá studie a každé médium nabízí rady a pravidla, které slibují, že budete-li se jich držet, dosáhnete svého cíle – nejčastěji nižšího čísla na váze. V konečném důsledku však z takového množství zdrojů jen zbytečně vzniká informační chaos, dezinterpretace a vytržení z kontextu, což vede k matoucím informacím a frustraci a ve výsledku vám tyto „rady“ mohou víc uškodit než pomoct. V MG COACHING® jsme proto vybrali tři časté mýty ve výživě a rozhodly se ti přiblížit, jak to s nimi ve skutečnosti je. A co víc, že se jimi vlastně vůbec řídit nemusíte.

V MG COACHING® boříme mýty ve výživě. Pojďme na to!

Častější jezení po malých porcích nastartuje metabolismus

Není to tak dlouho, co byla ve vodách internetu, časopisů a nutričních polopravd rozšířená bájná rada jíst co nejčastěji po malých porcích (dle mnoha zdrojů ideálně každé dvě hodiny) se slibem zrychlit metabolismus a ideálně k tomu hned zhubnout. Osobně takovému přístupu říkám „celodenní maraton svačinkování“ a označuju ho za všechno, jen ne to, co chcete ve svém režimu ve většině případů pro pozitivní dopad uvítat.

Nízkofrekvenční i vysokofrekvenční stravování má své charakteristiky a spolu s nimi svá pro a proti, ale v této souvislosti nutno říct, že zvýšená frekvence jídel výrazně nezvyšuje termogenezi (tedy navýšení energetického výdeje nad úroveň klidové hodnoty v souvislosti s úvodními kroky metabolismu živin následujícími po přijetí potravy) ani celkový energetický výdej. Lidsky řečeno to znamená, že pokud budete jíst víckrát během dne, neznamená to, že budete spalovat více.

Míra termogeneze není určena množstvím porcí, ale celkovým množstvím přijatých živin. 1800 kcal bude stále 1800 kcal, ať už budou rozdělené do tří porcí dne po 600 kcal nebo pěti porcí po 360 kcal. Rozdíl tu bude potenciálně tvořen spíše hormonální odezvou a tím, z čeho budete tyto porce skládat.

V souvislosti s hormony můžeme problematiku množství jídel propojit s inzulinem, k jehož uvolňování dochází zejména po příjmu sacharidů. Pokud budeme celý den bezhlavě „svačinkovat“ tolikrát, že by množství jídel nebylo možné snad ani spočítat, bude tím přirozeně docházet k jeho častému uvolňování, zatímco bude tělo touto frekvencí a pravděpodobnou nekomplexností naopak spíše zmatené. Vyšší hladina inzulinu v krvi pak může záhy vést ke vzniku inzulinové rezistence a spousty přidružených negativních dopadů.

Pokud si nevíte rady, jak si sestavit svůj stravovací plán, připravíme pro vás flexibilní jídelníček na míru podle vašich potřeb.

Tuky jsou zlo a musíme se jim vyhýbat

„Tuky nás dělají tučnými.“ Téměř každý, kdo vyrůstal v 21. století má tak trochu pocit, že by se měl tukům v jídelníčku spíše vyhýbat, zejména při hubnutí. Pravda je ale taková, že tuky jsou neodmyslitelnou a velmi důležitou součástí našich jídelníčků. Představují jednu ze základních složek, spolu se sacharidy a bílkovinami. Jsou nezbytné především pro správnou funkci organismu. Hrají významnou roli ve vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K). Ve formě cholesterolu jsou součástí všech buněk v těle. Jsou nezbytné pro syntézu hormonů a syntézu vitaminu D, který je stěžejní pro správnou stavbu kostí a pro náš imunitní systém.

Do tuků také řadíme esenciální mastné kyseliny, které si organismus neumí tvořit sám, a proto je odkázán na jejich přísun ze stravy. Jde o mastné kyseliny s označením omega-3 a omega-6.

Myslím, že je patrné, že hlavní funkcí tuků není nás dělat tučnými, ale naopak zachovávat a zajišťovat velmi důležité životní funkce našeho organismu. Naše těla neobsahují jen tuk podkožní, nicméně i ten je pro nás velmi důležitý a nepostradatelný. Není potřeba se ho ve velké míře zbavovat, když nemusíme. Ať už dietní kultura hlásá cokoliv, naším cílem by mělo být vždy na prvním místě zajištění optimálních podmínek pro fungování našeho těla, tedy naše zdraví, jak to fyzické, tak i psychické. Obě tyto roviny jsou totiž neodmyslitelně provázány.

Žádné jídlo po 17. hodině

Kolikrát jste už někde slyšeli tuto větu? Dovolím si tvrdit, že většina z vás hodně krát, a to zejména vlivem dietní kultury, která nás v současnosti obklopuje téměř na každém kroku. Je to však jeden velký mýtus, který vůbec nebere v úvahu nejen fyziologické aspekty lidského těla, ale také naši individualitu či komplexnost našeho životního stylu.

Skutečnost je taková, že naše tělo nefunguje podle hodinek a v určitém čase se zkrátka potřeba energie nevypne.Tento přístup vynechávání jídel po určité hodině může být problematický z více pohledů od nerespektování signálů hladu, přes ignorování energetických potřeb těla až po riziko rozvoje nezdravého vztahu k jídlu. Proto, ať už je situace jakákoliv, berte v úvahu zejména svou individualitu a aktuální potřeby svého těla, protože odepřít hladovému a vyčerpanému tělu jakékoliv jídlo nebo energii kvůli tomuto mýtu opravdu není ve prospěch vašeho zdraví. A to jak z fyzického, tak i toho psychického.

Nehledejte svobodu a zdravý přístup k jídlu/ k sobě samým v číslech, protože ať jsou to čísla v kalorických tabulkách, čísla na váze nebo na hodinkách, jsou to jen a jen čísla. Každý z nás má v sobě mnohem větší a důležitější „nástroje“, jakými jsou například důvěra, respekt a laskavý přístup k sobě samému. Nebojte se jich využít.